fuckin

Filosofická úvaha na toto téma číslo jedna.

26. března 2013 v 20:47 | Réza
Život je stvořen z hmoty, říká moderní věda. Z neživé hmoty. Kdo však stvořil hmotu a kdo nebo co je to energie, jíž každá živá bytost disponuje? Bez energie není života, je pouze hmota. Každá živá bytost tvoří energii a je hostem v hmotném těle. Za pobytu v těle je podmíněna jeho telesnými touhami a ovlivněna jeho stavem. Tělo již od narození umírá a pouze mění podmínky k rozvoji ducha. Ten naproti tomu pouze mění tělesnou schránku, vyvíjí se.

Místo mozku černá skála.

6. března 2013 v 21:15 | Réza
Je to TO. To něco, co se stále vtírá a občas je nad lidské síly se ubránit. A bojovat se má za to, na co člověk právě stačí, řekl Jan Palach.

A tati, kdo je hloupej člověk?

7. prosince 2012 v 16:40 | Réza
Poslední ne vždy povinný korbel ničeho na uvítanou.
Palmare.

Na čelo.

5. května 2012 v 10:51 | Réza
Dobré ráno. Dnes zde ani zdaleka nebude řeč o sladkostech, které nám tolik chutnají a kazí zuby. Mám totiž na mysli zcela jiný druh sladkostí. Takový, který se nedá koupit, a který si nedáte jen tak sami, aby abyste se nemuseli dělit. Ano, je řeč o sladkostech, na které musí být dva.

Hrůzostrašné osmibitové vězení.

17. července 2011 v 11:05 | Réza
Byl pozdní sobotní večer, když někdo rozsvítil a usedl za tlustou skleněnou bariéru. Znovu jsem slyšel tu ohranou hudbu. Tu, která vždy věstí alespoň jednu smrt. Jsem na místě, čekám, dýchám zhluboka. Mí vrahové do sebe mezitím bezduše narážejí v kóji a já cítím, že dnes to bude dlouhá noc. Je to tu. Kontrolu nad mým tělem převzal ten člověk za skleněnou bariérou a já se slepě vrhám do hrůzného bludiště.

Hnus, špína a kýč

10. července 2011 v 13:24 | Réza
Znáte to. Ze silnice pěkný starší baráček, opravená střecha, krásná zahrada, příjemný dvorek a udržovaný trávníček. Takových je po republice hafo. Jeden takový jsem navštívila, bohužel vám nemohu řící, kde a kdo v něm bydlí, nepřejí si to. Nedivím se. Jelikož o tom nesmím psát, přináším vám alespoň hrůzné obrázky druhé tváře onoho domku. Ne vždy se totiž vyplatí vidět, co je za zadními dveřmi.

Nešlapte po krávě.

28. června 2011 v 22:35 | Réza
Dovolila jsem si trochu odlehčit atmosféru a přinést Vám můj první, a poslední komix namalovaný v malování. Grafickou formou je tedy nic moc, ale snad se vám mé "poselství" bude líbit. Možná je to trapné, ovšem to je to jediné, co vám můžu vzdělit, pokud nechci mluvit o známých či méně známých seriálnech, o kterých ví každý všechno. A to já nechci.

A možná přijde i kouzelník.

28. června 2011 v 21:15 | Réza
Bylo nám to jasné. Paní učitelka, jak jsme jí tenkrát ještě říkali, vešla se zhrozenou tváří do třídy, což znamenalo buď divadlo, které vidí každý rok, nebo podobou opičárnu. Milovali jsme opičárny. Lidé se nás tam snažili zabavit snad za každou cenu. Jako třeba ti pochybní kouzelníci. Tenkrát jsme jim všichni do jednoho zobali z ruky.

Ves míru ve smíru vesmíru aneb Jak dopadl pes z kosmu.

14. června 2011 v 22:19 | Réza
Rozhořčenost. To je to správné slovo, které vystihuje můj názor na události z 3. listopadu 1957 a zároveň mne varuje před unáhleností. Ano, bylo to v zájmu vědy. Dosti kruté vědy nesmyslné a vychloubačné studené války.

Test, ve kterém četní kytaristé pohoří.

23. května 2011 v 22:33 | Réza


Když se zeptáte kytaristy, zda preferuje sex či hraní na kytaru, většinou vám neodpoví hned. A když, tak ne jednoznačně. Zde se nabízí otázka. Jak na to doplácíme my, dívky, kterým se podlamují kolena při pohledu na muže který válí na kytaru, a jako bonus umí i zpívat?

Nejslušnější heroinové doupě.

14. května 2011 v 22:19 | Réza
Vy, kdo máte přehled, už možná tušíte, o čem budu hovořit. Ani nemusíte číst dál, protože vše, co zde napíšu moc dobře víte. Ovšem vy, návštěvníci drogové společnosti méně znalí čtěte dál, možná se dozvíte i něco zajímavého. (Ikdyž mými vyjadřovacími schopnostmi...)


(Foto pořízeno 2.6.2009 ještě ve starém bytě. Byly tam kouzelé západy slunce... Dobře, přiznávám. Jsem občas "fotograf kýčař". :) )

Kamarádství s výhodama. A nejen to.

23. února 2011 v 23:52 | Réza
(Večer na téma)
Ale no tak. Říká si možná mnoho z vás. Čím nás to tu zase bude krmit? Říká si většina z vás.
Ale já říkám, že je to nejlepší možná varianta, jste-li sami, bez partnera. Nemusíte mít rovnou sex jako takový. Ale stojí to za to. Když jste nezadaní. Osobně bych do toho nešla, kdybych měla kluka či dívku. Tam si to bez citů nedokážu ani představit.

Něco jako fenomén dnešní doby

29. ledna 2011 v 0:59 | Réza
Říkám si, že na téma sebevražda bude hodně podobných článků. Ale žádné jsem zatím záměrně nečetla, nechci se nechat ovlivnit. Tudíž tento můj stojí asi za starou bačkoru.

Možná budu občas znít jako pravidelný čtenář časopisu Reflex, kterým opravdu jsem a za to se upřímně omlouvám.


sebevražda
Samozřejmě nutno podotknout, že sebevražda není nic nového. Má kořeny hluboko v historii lidstva. Ano. Jenže proč se na nás z médií valí případy, kdy se lidé a povětšinou děti zabíjí kvůli tomu, aby byli "cool"?


Peníze jako dluh? Chce se mi zvracet.

17. ledna 2011 v 21:05 | Réza
Pokud zrovna nemáte dobrou náladu a chcete být o něco chytřejší, doporučuji shlédnout film s názvem "Peníze jako dluh". Možná se vám, stejně jako mě udělá nevolno, ale stojí to za to.

Kdo by nechtěl španělského hinduistu s ruským přízvukem...

20. prosince 2010 v 22:15 | Réza
No já určitě ne. Raději budu nosit svůj nasazovací knír denně, než to! :D
A to je celé, nekvalitní článek bez pointy, který je jeden z těch, které se mi poslední dobou rodí v hlavě pořád.
Tudíž mne napadne myšlenka, ale nic naplat, nemám, co dál povědět.



Vlastně, podotýkám, že na fotce jsem já. Je to mé rádoby vánoční dílo... jsem zamotaná do závěsu... a vidíte to jmelí? :)
me

Malinkatou

20. prosince 2010 v 19:53 | Réza

Ano. Momentálně mám malinkatou dušičku. Bolí mne celá. Od základů až po imaginární střechu.
Toto téma mi dnes neskutečně sedí. Nevím totiž úplně jistě proč, ale když jsem nejšťastnější s mým dobrým kamarádem, je vše fajn. Ovšem jakmile jsem tolik šťastná s někým jiným, hned je "oheň na střeše". Tedy měl by. Ale není. Je to cosi horšího, co mne donutí ke sklíčenosti, mou duši naříkat a mé svědomí černat. Nevím, jak to dělá, ale píše ošklivým tónem. Možná víte, jak to myslím. Obyčejně je otevřený, milý, sympatický.. ale jak jsem šťastná někde jinde, změní se v egoistického skřeta, mluví pouze o sobě, jinak odpovídá stylem jo jo hm no jo monžá. A já potom nevím, co si počít. 
Nevím, zda je to mnou, či jím.
Nevím, jestli žárlí a také nevím, zda-li mne má za přítele, známou, objekt k udupání nudy...
Prostě!
Kdyby se aspoň hádal! Ale on ne, prostě si jen tak mlčí. Já se snažím odpovídat na vše, ale on mi tím svým mlčením prostě vždy zkazí náladu. Jen zřídka si řeknu "tak si třeba naser, viď"  a dál se s ním nezaobírám. No dobře, říkám si to často, ale málokdy to funguje.
A tak se ptám.
Máte někoho, kdo vás ničí ničím zevnitř a vy ho máte stejně naivně rádi? Jaká je vaše reakce na mlčení? Proč tu dělám v té krásné vánoční atmosféře dusno? A proč se to děje teď, čtyři dny od Vánoc, dne, kdy jsme se poznali?

foceno ve vlaku dne 21.6.2010.
foceno ve vlaku dne 21.6.2010

Ricky Chang prezidentem Kuby?

20. prosince 2010 v 19:26 | Réza
Co vás nemá, je to postava ze seriálu! 
Spíš chci povědět, jak moc nenávidím, když někdo píše a říká přehnaně moc slova tak!
Ovšem, jsou případy, kdy se hodí, jako "Tak si třeba sbal saky-paky a táhni.."  Tam by to bez toho slova ani moc nešlo. Já ale mluvím o větách typu když. Větách jako "Když bude zima, tak půjdeme leda do .. "  nebo "Řekli, že když jim vyhovíme, tak nám vrátí vše, co uloupili." TADY se dá bez toho dotěrného slova klidně žít. Přijde mi laické, používat na takovýchto místech slovo tak. Jde to i bez něj a dokonce to zní o hodně líp.
Mám toho slova plné zuby. Mám plné zuby lidí, kteří schválně píšou nepřehlédnutelné hrubky. Mám plné zuby dvojitého w. Mám plné zuby špatných vtipů. Těch, které jsou na úrovni maximálně čtvrté třídy ZŠ.  Mám po krk urážek typu ty jsi takový a ty maková. Mám až po krk toho, že jeden se snaží a druhý mu to stěžuje. Mám po krk velkého Q. Plné zuby kýče a levných mikin na první pohled. Mám vztek, který jsem si uměle vytvořila psaním tohoto článku! Když dovolíte, jdu se zklidnit čtením něčeho krásného. Rembrandta třeba. Nebo Othella.

Mějte se jak chcete. 
Réza, ta kterou naštvou jen maličkosti. Ovšem ve velké míře.

mimochodem obraz na obrázku se jmenuje Dívky u klavíru a je od slavného malíře Renoira
renoir

Letos žádný kýč! :)

19. prosince 2010 v 22:26 | Réza
Ano. Letos žádný kýč!,  řekla jsem si s očekáváním.

Měla jsem už pokrk suchého a neútulného vzhledu na tomto blogu, ale nechtěla jsem žádné přeplácané kýčovité stránky. Nejsem přeci žádná BloQuerka a Bloquískem... 
Tudíž jsem si zadala pár věcí, které považuji za kýč a začala očichávat foťák, hledat ve fotkách.
  • růžová barva a vůbec nevánoční barvy
  • tlustý chlupatý americký santa!
  • cokoli, co se hýbe
  • nehezky kresené vánoční obrázky
  • emo záhlaví
  • záhlaví zkopírované z nějakého webu
  • přeplácanost
  • herci, herečky
  • zpěvačky, zpěváci
  • vůbec osobnosti
  • neladící text a podklad
  • špatně viditelný text
  • obrázek znemožňujcí číst text
A to je myslím vše, pominu-li nevkusné bločky o píčovinách typu hana banána a džounas bradrs.. :D

Tramtadá, říkam skoro neslyšně, protože jsem si právě zkazila náladu.. Je tu podle mne nekýčovitý vánoční vzhled webu. :)

Je to možná hloupé

14. prosince 2010 v 17:29 | Réza
(váže se k tématu týdne)
Je to možná hloupé, ale jediné, co si opravdu od srdce přeji k Vánocům je být s jedním jediným člověkem. 

Samozřejmě, mám povrchní či materiální přání a touhy. Chtěla bych nějaké nové oblečení, basovou kytaru, prsten,  peřinu úměrnou velikosti mé postele.. a táta mi pořídil nový snowboard, který jsem si vlastně ani nepřála, jako "potřebovala".. ale vše z toho bych vyměnila za to,  abychom byli spolu. 

Myslím, že dál nemusím nic říkat. Je to vše :)

Předčasně přeju krásný předvánoční čas a ať se vám vaše přání a touhy vyplní. ;)

(fotka není moc vánoční, je vlastně pořízena v Řecku, ale vem to čert, jsou tam světýlka :D) 
ship

To už jsem jednou viděla..

27. listopadu 2010 v 19:42 | Réza

Ta věta už je mi téměř klišé. To už sem jednou zažila.
Často se mi dějí věci, které se mi zdály. Mám ty samé myšlenky, jsou tam ti samí lidé, kteří říkají ty samá slova.

elsa dax. - Rhea a Chrono
 
 

Reklama