Filosofická úvaha na toto téma číslo jedna.

26. března 2013 v 20:47 | Réza |  fuckin
Život je stvořen z hmoty, říká moderní věda. Z neživé hmoty. Kdo však stvořil hmotu a kdo nebo co je to energie, jíž každá živá bytost disponuje? Bez energie není života, je pouze hmota. Každá živá bytost tvoří energii a je hostem v hmotném těle. Za pobytu v těle je podmíněna jeho telesnými touhami a ovlivněna jeho stavem. Tělo již od narození umírá a pouze mění podmínky k rozvoji ducha. Ten naproti tomu pouze mění tělesnou schránku, vyvíjí se.




Rozhodně nevvracuji Darwinovu teorii, jako někteří guru, jistě moudří muži a ženy. Pouze musím poukázat na její neúplnost, stejně tak jako na neúplnost filosofických úvah těchto osvícenců. Obě teorie je nutné, pro pochopení historické cesty člověka spojit v jednu. Ano. Je jisté, že se první telesná schránka člověka nezrodila v této podobě. A také, že to není jeho konečná podoba. Ovšem je nutno podotknout, že život v prvotní podobě nemohl vzniknout sám. Bylo k tomu potřeba energie unvitř této hmoty. Smíchejte aminokyseliny, enzymy, všechny biogenní prvky a sloučeniny a nevznikne nic, než pouhá další neživá chemická látka. Nevznikne život. Ne, k jeho vzniku nedojde v laboratoři. Vědci, ač se často odvolávají na budoucnost, neumí z neživé hmoty vytvořit ani nicotné stéblo trávy, natož lidskou bytost. Již žijící směs chemických látek, ta, jež obsahuje energii, už tento dar má. Semínko stromu obsahuje vždy potřebné kyseliny a prvky. Strom z něj ale vyroste pouze tehdy, obsahuje-li energii. A stejně tak tomu je ve všech živých tělech. Pokud zde energie nebude, semínko se stane potravou pro jiné schránky vyšších energií. Důkaz energie v hmotě tvkí v tom, že když i pouhé bakterii něco zatarasí cestu, prostě se bude pohybovat jiným směrem. To samé udělá i klíček semínka, větev stromu.


Stejně tak nemůže věda vysvětlit, proč strom zemře. Jestliže mu chybí látky potřebné k životu, mělo by stačit mu je dodat. Ale ne. Nestačí. Pokud z těla stromu odešla původní energie, hmota není živá. Ikdyž je zde mnoho druhotných energií, stvořených z hmoty stromu a žijících zde, prvotní intelekt zde není a žádné chemické látky ho sem nevrátí. Nezanikl však. Pouze přešel do jiné schránky. Do jiného semínka.

Zničitelné tělo nás nutí řídit se jeho základními potřebami, od nihž se lze jen velmi steží odpoutat. Ale jde to. A pokud je silná energie, bude silná i schránka. Je-li tomu naopak, nebo naruší-li se duch, tělo začne strádat. Když se člověk odpoutá od své schránky, neucítí hlad, bolest či vzrušení. Dosáhnout toho je pro běžného člověka témeř nemožné. Dokud si neuvědomí, čím je, nedokáže se vymanit z koloběhu života. Bude vždy umírat s nedokončeným údělem a se zauzlovanou myslí. Toto by mohla naopak pomoci vysvětlit věda. Teorie pudu života a smrti od Sigmunda Freuda, tedy, že člověk se řídí převážně dvěma pudy. Pud života, neboli potřeby tělesné schránky nás poutá k tělu, které se ale díky pudu smrti snažíme vědomě zničit pro dosažení posmrtné Nirvány. A tak se lidská bytost k životu stále více upíná. Nekonečný koloběh. Čím více se zamotá do žití v hmotě, tím déle se do ní bude vracet. Nedosáhne odpoutání. Ne.

Neberte to tak, že bych kázala vodu a pila víno, je to pouze zamyšlení, úvaha. Zamotávám se do své schránky stejně tak, jako každá jiná energie člověka, ikdyž se snažím ji nevnímat. Dnešní svět je pro takové poznání velmi složitý. Mějte se fajn,
Réza
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama