Zasněžený parapet a vůně dřeva.

1. února 2013 v 11:28 | Réza |  nedělní minutka poezyje
A není to pravda?
Je brzo, svítá.
Za oknem padají malinkatá štěstí.
Dívám se na tebe, už pár minut nespím.
Srdce, co nehybně se zmítá.

Špičkou prstu smetu prach
z tvých předalekých snů
a do tvých papírových rtů
vrátím znovu ten dávný nach.

A ty začneš žít.

Hledíme na sebe stovky let,
co jako vteřina se zdají.
Jak bídníci, jež před smrtí se kají.
A já zívám a ty jakbysmet.

Pohnem se, svět zastřelí tu něžnou chvíli.
Pusu na čelo a pak
raději odejdu.
Ve vší úctě
zamilovaně čurám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sydney Sydney | E-mail | Web | 1. února 2013 v 11:39 | Reagovat

Tá fotka je krásna :O
-A ten popis tiež :] Pekná práca

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama