Jako že jsem sřihorukej Edvard.

10. února 2013 v 21:23 | Réza |  doin illogical
V pondělí jsem šla na chirurgii. Měla jsem si nechat tu ruku raději upadnout.

Dal mi prášky a sádru do pravého úhlu. Všem říkám, že jsem bojovala s medvědem grizzly na Uralu, abych zachránila sličné dámy, ale mám zánět šlach. Jsem šikovná asi jako střihoruký Edvard a ta ruka začala smrdět.

Ty seš ale uplně stejně jetá jako já.

V úterý mi najednou napsali snad všichni spolužáci. A Karol. A Matěj s Vojtou. To jsou ti dva prváci, kteří mají vybraný vkus na hudbu. Dneska jsem měla jít s Vojtou (to je ten vyšší a fousatější) na kafe do Duende, bohužel, všichni se na mě domluvili a jsou nemocní. Včetně jeho a Radky. S Matějem si od středy snad každý den píšu, rozumí všem blbostem, které říkám. Je tak nějak podobně obdařen nesouvislou a rozlehlou fantazií jako já. Musím se vždycky smát jako blbec do monitoru.

Prostoduchá činnost, nebo pohlcení smysly?

Na úterý jsem měla domluveného kamaráda s výhodama, který mě dříve přitahoval jako magnet. Ovšem to bylo před tím, než to dvakrát přesunul. Nejdříve to mělo být ještě před mou nemocí. V úterý také nic. A je mi to jedno. Teď mne prakticky odpuzuje jen pomyšlení se ho dotknout, zvláštní zvrat. Alespoň budu počestné a správné děvče. Nebo ne? Nu, nedávo se mne zeptal kamarád, který se mnou minulý rok celkem zametal v tomto ohledu (ale mé odpuštění dostal) a obdržela jsem neobvyklou nabídku. Má teď ženštinu, které se líbím. A prý jsem jediná (to řekla ona), která může tak nějak zpestřit jejich sex. Dobré, ne? Kdo by to byl řekl. Já. Docela jsem váhala, ale nakonec jsem si řekla "A proč vlastně ne?". Akorát se těším spíš na ní, již vešlo ve známost, že miluji prsa. A pupík. A klíční kost, měkké bříško, hebké nožky, jemné ručičky... A vůbec celou ženu. Jo.
Jenom se musím ten den nějak zbavit otupení. Mívám totiž docela dlouhá časová období, kdy je pro mne sex odpudivou, prostoduchou činností a chráním se ho jako čert kříže.

Jsem divná. Vůbec ne ta holka punk&sex&pivo, co jsem tenkrát v posteli slibovala. Už to je rok a půl. Všechno jinak, ne však špatně. Z bezstarostné, sebevědomé a v budoucnost růžově hledící holky s plno kamarády tu sedí zlomená, sebevědomí předstírající, pobledlá bytost, co musí psát básně, aby ji někdo vyslyšel. Ale nestěžuju si, deprese už od půlky ledna nemám, tak co si stěžuju, vlastně je mi fajn.

Hipík ve mě se sprchuje.

Rozhodla jsem se, že se pokusím zorganizovat výstavu od Greenpeace o deštných lesích. Pěkné fotografie s povídáním. Akorát lidi chtějí přijít k hotovému, to pak aby člověk dělal všechno sám. Haha.

Mějte se superintergalakticky a zeleně,
Réza

P.S.: Byla jsem s Holubem venku a on pořád nemá ten obraz, to je konec... :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 leilafrank leilafrank | Web | 27. listopadu 2013 v 22:05 | Reagovat

Jak dlouho si měl kamaráda s výhodama?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama