Vidět přehnaně dvojitě asi nestačí

12. července 2012 v 21:23 | Réza
Zřejmě začnu dosti obyčejně a neoriginálně, ale čert to vem, vždyť jsem taky jenom člověk a je mi tedy upřímně jedno, zda je můj článek brak.

Občas mi přijde, že s úspěchem jde ruku v ruce zoufalství a samota. Dokazuje to osamělost, vnitřní zhýralost, či alkoholové a drogové sny bohatých a slavných lidí. A i přesto mám pevně daný cíl, kterým ani toto nedokáže otřást. Někdy se zhroutí střecha, ale základy zůstanou. Jsou však chvíle, kdy takové menší zhroucení nafouklé bubliny zažívám již nyní.

Potkávám a připustím si k tělu lidské upíry, upadám do prazvláštních stavů depresí, bezmoci. Alkoholové a marihuanové excesy, kdy mám všeho naškrobeného dost a chci se přidat k hippies. Co mi je platná drahá "výběrová" škola plná snobů v saku a naleštěných polobotkách. Naškrobená kamarádství utrácející tisíce týdně. Já taková nejsem. Snažím se tak vypadat, chovat se tak v jejich přítomnosti, abych to tam přežila. Ano, pár lidí mi rozumí, ale to není navždy. Co pak? Co můj sen stát se velvyslankyní či členem OSN? Studovat, žít a pracovat v zahraničí? Budu se přetvařovat každý den? Změním se? Nebo skončím na kokainu? Netuším. Nejpsíš ale nebudu mít moc přátel. Nevýhody úspěchu. Když jsem se rok učila do školy, většina vazeb se ztenčila, zanikla, není to přátelství. Nemůžu nikomu říci, že mám depresi, když se na všechny usmívám. Nikoho nezajímá, jak mi je- za cenu dobrého vysvědčení. Jsem to ale člověk. Nevím, ale snad už to na mne leze. Druhá strana nekonečného úsměvu. Co? Přestávám mít ráda lidi. Mám strach z davů. A přitom jsem tolik lidská, neskutečně potřebuji lidi. Člověka. Pár člověků. A tak, když se podívám na měsíční zprávu OPEC, OSN a NATO, otevřu si láhev vína a ani se neobtěžuji skleničkou. Někde hluboko pod kůží ale vím, že svého snu dokážu. Za cenu prachu na srdci. Přitom chci mít rodinu, dvě děti. Kluk by se jmenoval Antonín. Není to hezké, Tonda? Zní to jako nesplntelné.
Amen. Již neveřím v Boha.

Mějte se jak chcete, jen prosím Vás ne růžově. Můžete poslouchat Beatles, a skládat básničky, jestli chcete.
Réza
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 empty--island empty--island | Web | 12. července 2012 v 21:31 | Reagovat

Nemyslím, že se slávou jde samota... :)

2 loup-garou loup-garou | Web | 12. července 2012 v 21:37 | Reagovat

Já jo. Většinou to tak je-kolem jsou davy lidí, ale ta osoba se přesto cítí, jako by byla na Zemi sama. One-X

3 Vendy Vendy | Web | 14. července 2012 v 11:32 | Reagovat

Oni mají srdce okoralé a samotu necítí. Ale máš pravdu v tom, že asi nebudou moc šťastní, když se ženou za pořád novými a novými zážitky a drahými věcmi.
Máš zajímavý sen a může se ti podařit ho dosáhnout.
A taky je neobvyklé, že počítáš i s tím, že za svůj sen budeš muset zaplatit. Jsi velmi reálná... přesto nemusíš mít srdce okoralé.

4 Cirrat Cirrat | Web | 16. července 2012 v 12:50 | Reagovat

Člověče, tyhle stavy chápu - ale na druhou stranu po zarytí si držkou v blátě taky vím, že budeš mít život přesně takovej, jakej si ho uděláš.

Takže, pokud budeš aktivně pracovat na obraze "úspěšná ale osamělá", budeš mít přesně tohle...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama